Na start prvního závodu IRONMAN v České republice se postaví také nevidový závodník Marek Moflár společně se svým vodičem Janem Strangmullerem, které jsme Vám představili v rámci Special stories. Marek je téměř od narození nevidomý, ani tato překážka mu ovšem nezabránila v aktivním sportování. V mládí jako profesionální cyklista získal několik titulů mistra Evropy. Následně se začal věnovat triatlonu, kde mu další účast na závodech překazilo v roce 2020 nádorové onemocnění a chemoterapie. Jeho vodič Jan Strangmuller se věnuje triatlonu už od mládí. Má za sebou účasti na závodech na Havaji, kde dokonce ovládl svou kategorii. Díky tomuto vítězství se kvalifikoval do kategorie profesionálů. Na závodě IRONMAN v Koreji se radoval ze zisku zlaté medaile. Věnuje se také tréninku mladých triatlonistů a je jediným držitelem licenci IRONMAN COACH v České republice. „Ironman v Hradci je pro mě nyní nejen závodem, ale především symbolem nového začátku a mojí touhy vrátit se zpět do formy. Tento závod je pro mě důkazem, že i přes překážky můžu pokračovat v tom, co miluji, a znovu dosahovat svých cílů“ poukazuje na přesah závodu Marek Moflár.

Jak jste se dostali k triatlonu?

MAREK: S triatlonem jsem se poprvé setkal v roce 2015. Tehdy jsem se dohodl s mým kamarádem Tomášem, že společně pojedeme Ironman v Barceloně. Tento závod pro nás oba nebyl jen o testování fyzických a mentálních hranic, ale také o sdílení nezapomenutelných zážitků. Následně jsme společně absolvovali ještě několik dalších triatlonů, každý z nich nás posouval dál ve sportovním rozvoji a posiloval naši vzájemnou vazbu. V roce 2019 jsem začal trénovat s Honzou, což pro mě představovalo zásadní změnu. Honza mi dal nový impuls do tréninku, otevřel mi nové perspektivy a přístupy, díky kterým jsem mohl svůj výkon posunout na ještě vyšší úroveň. Jeho vedení, odbornost a podpora mi umožnily rozvíjet se v triatlonu způsoby, o kterých jsem dříve ani neuvažoval. Tato spolupráce nejenže obohatila můj sportovní život, ale také mě inspirovala k tomu, abych si vždy klade vyšší a smělejší cíle.

JAN: Naše spolupráce s Markem začala v roce 2019. Následující rok, bohužel, Marek čelil nádorovému onemocnění, což naši sportovní cestu dočasně přerušilo, aby mohl bojovat se svým zdravotním stavem. Naštěstí Marek tento boj vyhrál a opět mě oslovil s návrhem, že by rád absolvoval závod IRONMAN 70.3 Hradec Králové. Samozřejmě jsem souhlasil a postupně jsme začali trénovat tak, aby Marek mohl závod zvládnout. Tato cesta s Markem je příkladem odhodlání a nezlomného ducha, a já se těším na každý krok našeho společného sportovního dobrodružství směřujícího k závodu prvnímu závodu IRONMAN konanému na území České republiky.

Honzo, jak Vás napadlo vytvořit dvojici s hendikepovaným sportovcem?

JAN: Marek mě oslovil už v roce 2019, a protože ve sportu už si nemám co dokazovat, s radostí jsem přijal jeho výzvu a začali jsme společně trénovat. Po Markově úspěšném zotavení z nádorového onemocnění, jsme čelili novým výzvám. Jeho fyzická kondice a trénovanost nebyly na stejné úrovni jako v roce 2019, ale když mi navrhl: „hele, pojď se mnou na ten Hradec“, neváhal jsem a opět souhlasil. Jsem nadšený, že mohu Markovi pomoci najít nový impuls pro trénink a věřím, že to společně zvládneme.

I přesto, že Marek má nyní přibližně o 15 kilo více než dříve, jsem přesvědčen, že to společně zvládneme a že to pro nás bude ještě větší výzvou. Marek je skvělý borec a rád mu pomohu dosáhnout našeho společného cíle. Naše cesta k IRONMAN 70.3 Hradec Králové bude svědčit o odhodlání, pevné vůli a společném úsilí překonávat překážky na cestě k dosažení sportovních cílů.

Jak vůbec vzniká důvěra mezi závodníkem a vodičem? Jak dlouho trvá, než si na sebe zvyknete?

JAN: Marek se musí ve všech disciplínách spolehnout na mou pomoc – ať už jde o plavání, cyklistiku nebo běh. Zvláště zajímavá je však naše spolupráce na kole. Měli jsme možnost vyzkoušet jízdu na tandemu s kamarády, kde jeden vidí a druhý, ačkoliv také vidí, se musí spolehnout na to, že jezdec v první pozici ví, co dělá. Je to skvělé cvičení důvěry a týmové práce.

Marek mi dokonce jednou nabídl, abychom si na kole pozice vyměnili a on jel v první řadě, ale přiznám se, že do toho jsem se moc nehrnul.

MAREK: Je důležité si uvědomit, že být trasérem není žádná věda. Skoro každý, kdo má zájem a ochotu se učit, může se stát trasérem. Samozřejmě, je potřeba mít určité fyzické schopnosti a vhodnou kondici, aby byl schopen držet krok v tréninku a v závodě, ale co je nejdůležitější, je schopnost komunikace a vzájemné porozumění. Tréninky a závody s trasérem jsou o spolupráci, pochopení a sdílení zážitků, což činí celý proces nejen účinný, ale také velmi obohacující.

Co je pro vodiče během závodu nejtěžší?

JAN: Pro mě, jako vodiče, není výzva tolik fyzicky náročná, ale spíše jde o koordinaci a synchronizaci s Markem. Při plavání mám Marka připojeného na třímetrovém laně a plavu co nejrychleji, přičemž on plave za mnou. Jeho kondice přímo ovlivňuje naši celkovou rychlost, takže doufám, že do závodu ještě zlepší svou výkonnost, abychom byli oba co nejrychlejší. Při výběhu z depa je důležité být velmi pozorný, abych Markovi vždy správně ukázal směr a v depu ho správně nasměroval ke kolu a pomohl mu s oblékáním. Na kole, zvláště na rovině, je jízda na tandemu rychlá. V kopcích je to ovšem větší výzva a obzvláště náročné je naučit se jezdit ve stoje. To vyžaduje dokonalou synchronizaci obou jezdců. Pokud se náš pohyb nesynchronizuje, kolo se stává nestabilním a těžko ovladatelným. Je to zcela odlišné od jízdy na kole samotném, kde každý pohyb má přímý vliv na stabilitu a rychlost.

Jak se nevidomý sportovec připravuje? Má nějaké speciální podmínky pro trénink?

MAREK: Moje příprava na triatlonové závody je v mnoha ohledech velmi podobná té, kterou absolvují zdraví závodníci. Samozřejmě existují určité úpravy kvůli mému téměř úplnému zrakovému postižení. Klíčovou součástí mé přípravy je využívání různých fitness přístrojů, které mi pomáhají udržet si kondici a zlepšovat výkonnost. Velkou část mého tréninku tvoří běh na běžeckém pásu. Tento přístroj mi umožňuje kontrolované běžecké prostředí, kde nemusím mít obavy o překážky nebo nerovnosti terénu. Můžu se plně soustředit na techniku běhu, rychlost a vytrvalost. Podobně je to i s cyklistickým trenažérem. Trenažér mi dává možnost bezpečně trénovat cyklistiku bez rizika nehod způsobených nedostatečnou viditelností. Můžu na něm simulovat různé jízdní podmínky a terény, což je ideální pro můj celkový cyklistický výcvik.