Jedním z účastníků prvního závodu IRONMAN 70.3 v Hradci Králové byl sportovní redaktor České televize Tomáš Budka. V rozhovoru popsal pocity po dokončení prvního polovičního IRONMANA v životě, jak probíhala příprava a kdo jej na východu Čech podporoval. Zároveň přidal pár rad a tipů pro ty, kteří stále váhají, zda se zúčastnit druhého ročníku a popsal i svůj největší kritický moment.
Tomáš Budka působí již několik let v České televizi, zároveň je aktivním sportovcem, který se nezalekne žádné výzvy. To platilo také o závodu v Hradci, na který se zodpovědně připravoval. „Připravoval jsem se poměrně poctivě. Situaci mi vlastně v dobrém zkomplikovala skutečnost, že po dlouhém úsilí se mi podařilo dostat na startovní listinu maratonu pro veřejnost, který se poprvé v historii olympijských her běžel v Paříži v rámci programu her. No a mezi maratonem a polovičním IRONMANEM v Hradci Králové bylo jenom 8 dní na regeneraci, navíc to pro mě byl i první maraton a také první poloviční IRONMAN, takže když jsem se na přelomu dubna a května dozvěděl, že se mi podařilo dostat se na obě tyhle akce, tak jsem věděl, že to bude hodně náročné. Poprosil jsem o pomoc trenéra Karla Zadáka, se kterým od té doby spolupracuji a který mi hodně pomohl se připravit na obě dvě ty akce. Navíc v červnu a v červenci jsem měl v práci trochu volnější program a na druhé straně jsem mohl využít ohromné tolerance mojí milované manželky Kateřiny, takže jsem se připravoval opravdu poctivě a dlouhodobě,“ popsal Tomáš Budka.
Sportovní redaktor České televize se také podělil s tím, která část mu dělala největší problém. Zároveň přiznal, že si závod velmi užil: „Já myslím, že jsem byl vlastně na všechny tři disciplíny na své možnosti docela dobře připraven. Obecně za svou současnou největší slabinu považuji cyklistiku, na které potřebuji co nejvíce zapracovat, takže v tomto směru byla pro mě cyklistika asi nejtěžší. I když jedním dechem dodávám, že mě to bavilo, byl jsem moc rád, že můžu startovat na kole na své oblíbené silnici a v takhle krásném závodě navíc v uzavřeném provozu, i tak to bylo prostě skvělé. Byl jsem vlastně moc spokojený s tím, jak jsem to nakonec zvládl, že vlastně všechno běželo podle plánu, tak, jak jsme si to s trenérem naplánovali, všechno to vyšlo.“
Díky svým profesním zkušenostem, kdy mnohokrát vidí pod pokličku profesionálních sportovců se dokázal na závod velmi dobře připravit a nic jej na trati nerozhodilo. „Nepřekvapilo mě asi nic zásadně, na všechno si myslím, že jsem připravený byl. Mám obrovskou výhodu v tom, že i když to pro mě byl první poloviční IRONMAN, tak během své pracovní kariéry za posledních 15 či 16 let, co jsem jako sportovní redaktor České televize v kontaktu s triatlonem, jsem těch závodů navštívil opravdu mnoho a mnoho desítek, takže to znamenalo, že jsem měl o všem dokonalý přehled. Jednoznačně nejvíc mě motivovalo to, že se mnou byla celá rodina a viděl jsem je v prvním depu, ve druhém depu, a pak v průběhu každého ze čtyř běžeckých okruhů. V té běžecké části fandili, tleskali, povzbuzovali, za to jsem jim moc vděčný, a to pro mě byla úplně jednoznačně největší motivace ten závod zvládnout, o to víc mě pak mrzelo, že jsem je neviděl v cílové rovince, zejména své dvě dcery, nemohl jsem s nimi proběhnout cílovou rovinku, a doufám že se ještě někdy dostanu k tomu, abych si tohle přání splnil,“ sdělil absolvent Univerzity Karlovy.
Tomáš Budka zároveň popsal, co se mu během závodního dne přihodilo za nepříjemnost, kterou však překonal: „Krizový moment jsem jeden měl. Špatně jsem si totiž přečetl čas, kdy se v neděli ráno uzavírá depo a nestihl jsem si dát láhev do kola, takže jsem musel s pitím počkat až na první občerstvovací stanici, což bylo zhruba 30 kilometrů bez tekutin, to bylo docela náročné, ale vlastně jsem to zvládl dobře. Rozhodně bych to neoznačil za nějakou velkou krizi, spíš to byla taková moje nezkušenost, ale měl jsem u sebe gel a zvládl jsem to. Ale je to pro mě velké poučení, že si na příště musím dát větší pozor na všechny časy a jak to všechno naplánovat, abych měl všechno k dispozici tak, jak potřebuju.“
Do cílové rovinky zamířil téměř po šesti hodinách od startu. Jaké byly poslední metry závodu? „Pamatuju si, že ne úplně v cíli, ale už v cílové rovince jsem byl ohromně šťastný. No a při proběhnutí cílovou čárou se tohle všechno ještě umocnilo. Pro mě to bylo dané také tím, že to byl nejenom první poloviční IRONMAN na území České republiky, ale pro mě to byl také vůbec první poloviční IRONMAN v životě, který jsem nejen zkusil, ale zároveň se mi ho podařilo i dokončit. Takže co se týče sportu, tak to bylo opravdu velké pro mě těžko popsatelné štěstí a radost,“ popsal Budka.
Díky svým zkušenostem může poradit sportovcům, kteří váhají, zda se v roce 2025 hradeckého IRONMANA zúčastnit. Co konkrétně považuje Tomáš Budka během přípravy za klíčové? „Každému, kdo má aspoň trochu rád sport, bych hlavně doporučil, aby si to vyzkoušel. Pro mě to byl opravdu úžasný zážitek a kombinace plavání, cyklistiky, běhu a depa je prostě úžasná. Mě to vlastně celou dobu ohromně bavilo. Já nemám rád, když mně osobně sportovci říkají, že si ten závod užili, protože většinou se bavím s profesionálními sportovci a předpokládám, že ti jdou na tu trať předvést co nejlepší výkon. Apriori předpokládám, že sportovní mentalita profesionálů by měla být taková, že chtějí ten závod vyhrát nebo alespoň předvést co nejlepší výsledek. A tady pro tu moji účast opravdu lze nejvýstižněji použít to slovo, že jsem si to opravdu užil. Od první do poslední minuty jsem měl radost z toho, jak to klape, jak to všechno jde podle plánu, že budu plavat po proudu uprostřed řeky, proti proudu co nejblíž okrajů, potom jakým tempem pojedu na kole, jak naplánovat občerstvení. To jsem prostě všechno věděl a měl jsem opravdu obrovskou radost, že to všechno vychází a z toho vlastně vychází i moje doporučení, protože si myslím, že je prostě fajn se na závod připravit. Promyslet si to, připravit se samozřejmě tréninkem všech tří disciplín, ale také si dokonale promyslet, zkonzultovat s někým kdo má zkušenosti, co se na trati může stát a jak se chovat v jaké situaci, jak plánovat občerstvení, tempo, výdej energie, abyste to všechno zvládli v pohodě a s radostí až do cíle tak, jako se to podařilo mně. Čili ta příprava, ať už tréninková nebo logistická určitě stojí za to, protože pak můžete mít radost po celou dobu závodu.“
Ve městě, ale také v přilehlých vesnicích, kudy vedla cyklistická část, panovala velmi dobrá atmosféra a fanoušci podél trati naplno využívali své hlasivky. Redaktor České televize popsal, jak okolí vnímal: „Už jsem tu myslím několikrát naznačil během předchozího průběhu rozhovoru, závod se mi líbil moc a pochopitelně ta divácká atmosféra na tom měla naprosto zásadní roli. Nejenom v Hradci Králové ale v celé řadě vesnic na trase cyklistiky, kde jsme naráželi na fanouškovské tábory, které nás podporovaly, a to i s vědomím, že jsem jel hodně ale opravdu hodně daleko za těmi nejrychlejšími, podpory se nám dostávalo všem i nám, kteří nakonec ten závod jeli necelých 6 hodin. Pak samozřejmě ve městě byla ta divácká podpora úžasná třeba i s vědomím toho, že byla obrovská průtrž mračen a diváci stále zůstávali u trati. Pro mě osobně ale jednoznačně nejdůležitější bylo, že jsem věděl, že mám na trati rodinu. Bylo to vždy kolem depa i během běhu jsem věděl kde jsou, těšil jsem se na ně fandili mi, to bylo pro mě to krásnější.“
Tomáš Budka má ve svém repertoáru řadu sportů, což se projevuje také na jeho plánech do následujících měsíců: „Plány do budoucna jsou určitě sportovní, aktuálně odpovědi na tenhle rozhovor nahrávám během cesty do Atén, kde poběžím svůj druhý maraton v životě. Věřím že po tom prvním, který se odehrál v Paříži bude i tohle krásný zážitek. V zimě mám v plánu dva dálkové běhy na lyžích, Vasův běh a Birkebeinerrennet. No a pak jsem přihlášen na kompletního IRONMANA do Klagenfurtu 15. června příštího roku. Uvidíme, jak půjde příprava, v jaké budu formě, v jaké budu kondici, v jakém budu zdravotním stavu, ale přihlášen jsem a moc bych si přál se závodu zúčastnit a dokončit ho. No a když všechno půjde podle plánu, tak bych znovu rád závodil i v Hradci Králové, protože to pro mě byl opravdu krásný a jedinečný zážitek, ale vzhledem k tomu, jak je to ještě daleko, tak to nedokážu stoprocentně slíbit. Můžu slíbit to, že se na ten závod pokusím připravit, a doufám že mi to vyjde. No a nějaké kratší triatlony mezi tím určitě přijdou na řadu, jako například Malostranský bootcamp, to je třeba příklad krásného krátkého závodu.“